16. 6. 2022, 4. 30 hod.. První kontrola mobilní aplikace Idos nevěstí nic dobrého. Zpoždění vlaku je 60 minut. V Zábřehu jsme se sešli přesně podle plánu a bedlivě sledovali tabuli odjezdů vlaků. Zpoždění stále narůstalo, ale asi po 80 minutách strávených na nádraží přece jen vyrážíme. Ve vlaku okamžitě objednáváme horké čokolády, zákusky, pití, no prostě, co se dá. Neustále kvičíme, žalujeme, mluvíme sprostě. Kolem tří chatiček (jak pojmenovaly děti kupéčka) jsem cestou tam nachodila 2 500 kroků. Konečně Praha! Zpoždění 122 minut. Honem, co vynechat, co zrušit. Navrhuji McDonald‘s. Toto však neprochází. Nabíráme třetí kosmickou rychlost a chvátáme k Václavskému náměstí. První fota, děti jsou unešené. Odtud metrem na Národní třídu, k Národnímu divadlu. Kupodivu nikde nečekáme, nikde žádné fronty, spoje navazují krásně na sebe. Zanedlouho jsme na Petříně. Všichni se moc těší do Bludiště. Za 10 minut mají proběhnuto. Upustili jsme od výšlapu na Petřínskou rozhlednu. Na Petříně svačíme a již jsme dohnali hodinu skluzu. Je potřeba se posilnit, protože opět se rychlou chůzí přesunujeme na Pražský hrad. Bohužel jsme nestihli výměnu hradní stráže ve 12 hodin, která je vedena ve slavnostním duchu. Jako první navštěvujeme Chrám svatého Víta. Děti se stále ptají, kdy už budeme v hradu. Poté Starý královský palác s úžasným Vladislavským sálem. Někteří vzpomínají, co jsme se nedávno učili ve vlastivědě. Ještě nás čeká Zlatá ulička. V domečku, kde sídlí Nadace Olgy Havlové, si nakupujeme malé suvenýry. Protože některé z nás již ukrutně bolí nohy, nepohrdneme krátkým přesunem tramvají na Malostranské náměstí. Konečně McDonald‘s! Hranolky a cola tečou proudem. Verča baští své domácí rizoto. Časová ztráta je již dohnána. Nyní už jen Karlův most, Staroměstské náměstí, Prašná brána a přesun na nádraží. Můj muž s panem ředitelem sbírají odpadlíky vzadu, kteří nestačí hektickému tempu. Sláva, sedíme ve vlaku. Všichni unaveni, ale spokojeni. Tím to ovšem nekončí. Vlak se stále nehýbe z místa. Do tunelu, kterým musíme projet, vnikly cizí osoby a je potřeba zásahu policie. Když se k tomu přičte pomalá jízda a neustálé práce na trati, tak v Zábřehu z toho vyšla opět hodina zpoždění. Všechny děti však byly s výletem spokojené a známkovaly výlet známkou 1 *. Z toho mám zase dobrý pocit já, protože tempo bylo vražedné, ale splnili jsme vše, co jsem si přála dětem v Praze ukázat.
Mgr. Lenka Crhonková
